Vídeň, město, které dodá sebevědomí

Vídeň je zkrátka městem, které Vám dodá sebevědomí. Snad je to právě tím, že i po několika desítkách let tu stále vnímáte ducha habsburské monarchie, procházíte ulicemi, kterými se kdysi dávno procházeli významné osobnosti z uměleckého i politického světa. Ale zajisté k celkovému dojmu přispívá i decentní elegance místních obyvatel, kteří jsou vždy vkusně oblečení a upraveni. Ve Vídni nezažijete, že by někdo šel do práce v tričku. V džínách ano, ale v kombinaci s vyžehlenou košilí a koženými botami. Vídeňané si také hodně zakládají na návštěvě kaváren, kterých tu jsou stovky. V žádné kavárně nesmí chybět pestrá nabídka dortíků či jiných sladkostí. Kavárenská kultura dosáhla takové expanze, že je od roku 2011 zapsaná a seznamu UNESCO.

Tradice pití kávy je stará již několik stovek let. Roku 1683 byla Vídeň obléhána Turky, kteří byli nakonec donuceni k útěku a v celém tom chaosu na místě zapomněli pytle s kávovými boby. První kavárnu „U Modré lahve“, tu založil voják a cestovatel Kolschitzky. Protože byla káva zpočátku příliš hořká, vylepšili ji Vídeňané šlehačkou a medem a později se k ní začali podávat drobné cukrovinky. K nejvíce vyhlášeným kavárnám patří Café Hawelka, která vás nadchne nejen typickým secesním zařízením, ale taktéž buchtami s povidly. Údajně nejlepší štrúdl nabízí Café Krob a skvělé domácí dorty seženete v Café Alt-Wien. Nejproslulejším vídeňským dortíkem je však bezesporu Sachrův dort, který se zrodil roku 1832, když kníže Metternich očekával vzácné hosty, pro které chtěl servírovat desert, jenž doposud neochutnali. Jenže šéfkuchař onemocněl a tak nelehký úkol připadl na 16 letého učně Franze Sachera. Čokoládový dort sklidil nevídaný úspěch a rozhodl tak o budoucnosti Franze Sachera, který si otevřel ve Vídni vlastní cukrárnu. V jeho stopách šli i jeho synové, Franz prodával delikatesy, Eduard otevřel restauraci a Carl vlastní hotel. Nejvýše se však vyšplhal Eduard, který založil Hotel Sacher a tam nabízel otcův dort. Po jeho smrti se vedení hotelu ujala jeho žena Anna, což byla velmi rázná žena díky níž se stal recept rodinným tajemstvím. Když se pak pohádala se svým synem Eduardem juniorem, zakázala mu jakkoli zasahovat do vedení rodinného podniku. Ten se spojil s jedním z nespokojených zaměstnanců své matky, ten pro něj tajný recept opsal a Eduard ho pak zaprodal největšímu konkurentovi, kavárníkovi Demelovi, který ve Vídni vlastnil známou cukrárnu. Léta se pak vedly soudní spory, komu patří originální recept. Rozhodnuto bylo roku 1990, kdy se recept vrátil zpět do Hotelu Sacher.

Když už se ve Vídni cítíte jako šlechtic, rozhodně byste tak měli i relaxovat. V 18. století byl nejčastěji vyhledávaným místem právě dnešní Pratr, kam jezdila na vyjížďky místní šlechta a proto zde nechal Josef II. vybudovat zábavní centrum. Nejstarší atrakcí je tzv. „Vídeňské kolo“ pocházející z roku 1897 odkud je překrásný výhled na celé město. Říká se, že kdo neabsolvoval vyhlídkovou jízdu na Vídeňském kole, jakoby ve Vídni nikdy nebyl. Pro nás, kteří jsme pocházeli z malého moravského města a narodili jsme se v minulém století, byl Pratr kultovním místem adrenalinové zábavy, neboť tehdy nebylo zvykem objíždět různé evropské země za účelem návštěvy zábavních parků, kterých ani v tu dobu nebylo tolik. Mnozí z nás byli v dětství fanoušky filmu Kačenka a strašidla, jejichž domovem byl právě Pratr, takže v rámci výletu do Vídně byl cíl jasný. A když jste si navíc při projížďce na Vídeňském kole a celém to fantastickém výhledu na město představili, že stejně jako vy se tam vozil například císař František Josef, byla Vídeň zkrátka vaše.